Balení dětí na tábor bez stresu

Asi jednou z nejstresovějších činností pro muže je balení dětí (dítěte)  na několikadenní dovolenou, výlet, nebo spíše tábor. Když jedete s nimi, je to půl bídy, protože v případě chyby vše napravíte funkční kreditkou. Ale co když jedou samy třeba právě na tábor na 14 dní? Zkusme si říct, jak stres co nejvíce eliminovat. Na dovolenou nemám problém zabalit, ale na tábor jsem takto balil poprvé. Berte to prosím jako info od prvobaliče. Zda jsem byl úspěšný nebo nikoli, dopíšu do komentáře za 14 dní.


Pamatuji si, že jako dítě jsem jezdil na tábory, které pro děti svých zaměstnanců organizovalo tehdejší NHKG. Byly to dva druhy – první do rekreačního zařízení ve Zlatých Horách. Obrovský areál s mezinárodní účastí – němci, poláci, samozřejmě češi. Ubytování bylo buď jako v hotelu nebo chatky pro celý oddíl. Druhý typ tábora pak byly malé chatky nebo stany s podsadou v oblasti dnešní Slezské Harty. Jak jen se to tam jmenovalo?

Samozřejmě tenkrát jsem si nebalil, balila maminka, ale proč to zmiňuji? Je samozřejmě rozdíl, když dítě vypravujete na první nebo druhý typ. U toho prvního totiž nehrozí, že by dítě bylo dnes a denně ošlehané deštěm a větrem. Pro první typ se hodí trošku jiné oblečení než pro to druhé. Samozřejmě v určitém bodě jsou společné.

„Není špatné počasí, je jen špatně oblečené dítě“

Úřední šiml

Na začátku by měl být seznam, ale nebude, začněte papírováním. Ano i tady úřední šiml řehtá a potřebuje nažrat. Krom přihlášky, kterou jste již jistě vyplnili a odevzdali, budete potřebovat prohlášení o bezinfekčnosti a potrvzení o zdravotní způsobilosti. Zatímco to první si vyhotovíte v den odjezdu, nebo pár dní dopředu, pro to druhé musíte k lékaři. Myslete na to, že i doktor je taky jen člověk a bude si chtít užít dovolenou. Co čert nechce, určitě si ji bude vybírat v době před odjezdem dítěte na tábor. Jako správný úředník na každé lejstro má i na tohle doktor 10 dní a pokud nemá zrovna do čeho píchnout, na počkání vám jej nevystaví. Stejně tak nepočítejte, že to udělá nějaký zástup, ten je určen jen pro akutní případy. Proto lejstro vyřizujte pokud možno ještě před prázdninami. Pozitivum papíru je, že platí 2 roky. Údajně jej nelze vystavit znova (max. duplikát). Tj. pokud jej máte někomu předložit, dávejte jen kopii.

Pokud se o děti staráte ve střídavé péči jako já, nezapomeňte, že dítě bude ještě potřebovat kartičku pojišťovny. Zajistěte si ji včas u bývalé drahé polovičky.

Základem je seznam

Dostáváme se k seznamu. Čím podrobnější, tím lepší. Zkuste využít v prvé řadě informaci o táboru, kterou dostanete při výběru a placení tábora. V něm najdete jaký styl oblečení dítě potřebuje, jaké boty, co za osobní věci, atd. Pokud jede dítko poprvé, určitě to také nenechávejte na poslední chvíli. Jednak to nebude taková finanční darda a jednak nebudete v takovém pressu, jak když balíte a přijdete na to, že tohle a tamto ještě chybí, musíte do obchodu, pokračujete v balení a zas něco chybí, a tak pořád dokola.

Já si udělal seznamy dva. První podrobný, kde jsem měl vypsané naprosto vše na kusy a druhý spíše pro dítě – viz dále. Podle toho prvního jsem nakupoval věci (samozřejmě nenakupoval jsem jen já, ale i babičky). Den před odjezdem přišel na řadu seznam druhý, zkrácený. Tam bylo poznačeno pouze ošacení – trička, tepláky, boty, atd… Myslím si, že by se dítě mělo na balení také podílet, už je z toho důvodu, že pak ví, co si do kufru dá, jak to vypadá a co určitě nemá zabaleno. Vyvarujete se tak vět typu „Tys mi nedal…“ po příjezdu.

Já mám kluky dva. Tj. sedl jsem si doprostřed pokoje s papírem v ruce a klukům vždy přečetl položku, kterou si mají nachystat (např. 10 triček) a dokud neměli nachystáno, neodfajfkoval jsem to. Takhle jsem společnými silami dali dohromady oblečení. Já pak již jen dokompletoval hygienické a osobní potřeby. Klukům jsem pak jen řekl, co kde najdou.

Jakmile bylo vše na dvou hromadách, nebyl již žádný problém věci uložit do kufrů. Tady už jsem kluky nepotřeboval.

Vše se tak obešlo bez stresu a v pohodě.

Poznámka č. 1: Úspěšný jsem nebyl. Chyba se vloudila, jen netuším jak. Včera z tábora telefonát: vše je v pořádku, nemám se děsit, kluci jsou ok, jen jaksi nemůžou ani jeden najít ručník. Že to provizorně vyřešili, ale vedoucí je shodou okolností ve městě, tak jestli bych mu ručníky nepředal. Krupica… 100% jsem měl ručníky v ruce a chystal je, tuž kaj se poděly… bůh ví.

 

Autor: Radomír Panna
V tuto chvíli samostatný muž starající se o dva kluky a psa. Jinak také programátor vyvíjející web stránky pro město Ostravu a jeho obvody. Mezi mé projekty z poslední doby patří mimo jiné ostrava.cz, cistaova.cz, zdravaova.cz a mnohé další. Ve volných chvílích plavu, jezdím na kole, chodím na wellness, rád vařím